Mšice jsou všude

 


Mšice ( Aphidoidea ) nemám rád ze dvou důvodů. Jednak nejsou vůbec fotogenické a pak jsou v zahradách nevítanými hosty, i když si musíme přiznat, že pro ně máme vždy připravenou výbornou „baštu“. Jsou na nás perfektně připraveny. Rodí rovnou živé jedince schopné okamžité záškodnické činnosti. Jedním koncem svého útlého tělíčka sají šťávu  naších rostlin a druhým koncem ji lepkavou prskají kolem sebe. A aby bylo dílo dokončeno, tak ta vyprskaná šťávička moc chutná mravencům, kteří jim na oplátku dělají bodygardy. Se změnou stanoviště rovněž nemají problém. Nechají si narůst křídla a startují kam se jim zachce.

Pokud mám zahrádku pod kontrolou, nenechám je rozmnožit. Mechanicky je likviduji nebo konečky letorostu, pokud je to vhodné, i se mšicemi ustřihnu. Horší je to když delší dobu na zahrádce absentuji, pak pomůže jen Pirimor ( Pirimicarb).

Když kolonii mšic navštíví predátor, je bojiště

Okřídlena mšice před odletem