Poděbrady

Všichni ti, kteří studovali na Elektrotechnické fakultě, pokud tam ještě byla, ať to jsou moji

spolužáci nebo studenti, které jsem učil, se určitě rádi vracejí, pokud můžou, na  „ místo činu ״.

Vzpomínají a porovnávají klidné, čisté lázeňské městečko našich studentských let se současností.

Následujících několik fotografií, pro ty, kteří nemohou navštívit město svého mládí, jim to chce

usnadnit a připomenout.

 
 

Náměstí v roce 2009

Architekti, kteří zanechali své stopy v lázeňském městě v posledních desetiletích, stěží  přivábí

současnou i příští generaci k obdivování jejich „díla”.

Každý den na nás „Tatíček ” dohlížel při cestě parkem z kolejí do zámku, bylo milé ho potkávat

v každém ročním období.

Dnes „sestoupil ” přímo na kolonádu mezi lázeňské hosty.

Čábelna v letním odpoledni (1963)

Udržovaný lesopark a tiché zákoutí kolem mrtvého ramene řeky Labe byly předurčeny pro sport,

randění i snění.

Jen torzo smuteční vrby připomíná kouzlo romantického zákoutí a láká již jen nostalgické rybáře

(2009).

Poděbradská lazebnice (1962)

Veselá a rozmarná předvádí svoji krásu lázeňským hostům


Cudná a smutná pozoruje pestré a hlučné tržiště (2009)

        Pohled na původní plavební komoru z terasy zámku z laboratoří elektroniky (1958)

Pohled na současné monstrum plavební komory z okna zámecké zahrady (2009)


Přístaviště pro vyhlídkové parníky bylo na klidné vodě nad plavební komorou, za ní byla

loděnice a nádherná vodní plocha až k soutoku s Cidlinou (1958).


Soutok Cidliny s Labem (2009)

Současné přístaviště pod zámkem (2009)

Učebna označovaná jako „A” se změnila k nepoznání, stejně jako některé ostatní prostory zámku (2009)

Salateréna i zahradní altánek jsou po rekonstrukci ozdobou zámecké zahrady


Pohled na nábřeží s podzámčím a budovu děkanátu z okna bývalé katedry matematiky

Pohled do prvního nádvoří zámku s rekonstruovaným  divadlem „ Na Kovárně ” z okna bývalé katedry fyziky

Pohled na zámeckou věž a vchod na druhé nádvoří zámku. Pamatuje si někdo kolik je schodů do posluchárny „B” ?

Já mám ještě hlad…


V období našeho studia byly stěny druhého nádvoří a části věže pokryty planým vínem. Než se stačilo zazelenat,

nastěhovala se  do výklenku věže rodinka špačků. Bydlení jim připravil tehdejší „kastelán“ pan Maťátko, mělo dva

vchody a přepychový výhled. Fotografoval jsem Praktikou z otevřeného okna na chodbě před katedrou fyziky (1956).

Pohled na zámek a zámeckou zeď od plavební komory

Rybníček u Polabce

Nádherné svěží louky, na podzim plné ocúnů nahradila těžba písku, prašné cesty, parkoviště

První poděbradský majáles ročníku A v roce 1958


Dva na lavičce v roce 1954



V tomto období byly Poděbrady opravdové lázeňské městečko s koncerty a večerními promenádami na kolonádě. Spíš budilo dojem klidu, pohody a ospalosti. Stovka studentů tam přinesla veliký rozruch. Hned na počátku vznikla studentská dixielandová kapela „Elektron“, později bigbeatová kapela studenta Kaplana a nastartovaly odpolední čaje na Záložně. Plovárna a místní loděnice praskaly ve švech. Studenti byli všude, vlastně v centru všeho dění, neboť zámek stojí v centru města. Konec studia byl korunován majálesem, zakončeným fotbalovým zápasem studentů proti učitelům.

Majáles ročníku G (1964) – průvod lázeňskou kolonádou


Majáles ročníku G (1964) – studenti nechají školu „ plavat ”



1953-1958


Je to období mého studia na fakultě a též období vzniku následujících fotografií. Jejich hodnota pro mne není v technickém provedení, ale ve vzpomínkách na již neopakovatelnou atmosféru. Fotografoval jsem na barevný negativní kinofilm ORVO a rovněž jsem film amatérským způsobem vyvolával. Stálost tohoto procesu asi nebyla valná, neboť za ta léta se barevné podání tak změnilo, že jsem stěží zachránil to co zde předvádím. Dnes již stejné pohledy v Poděbradech nenajdeme a proto je zde připomínám.

Plavební komoru v této podobě, ani zeleň na nábřeží před zámkem již neuvidíme…

Na louce za Labem

Neobvyklý pohled ze střechy zámku na plavební komoru

Těžba písku na loukách za Labem vytvořila zcela nové pohledy na poděbradskou krajinu, ale též vzala kouzlo krajině, kterou jsme za svého studia poznali. Letní koupání, sporty i těžba písku jsou pro město určitě atraktivní, avšak okolní stavby a úprava okolí lázeňskému městu krásy nepřidají. Jaro, plné květů, podzim, hýřící barvou listí, ale též mlhavá rána, byla nedílnou součástí našeho studentského života.

Málokdo věděl, že šéf mechanické dílny p. L. Prymus byl vášnivý a nadaný krajinář. Jedno podzimní ráno jsem ho překvapil při práci.

Opuštěná lavička v mlhavém podzimním ránu u Skupice



Zrcadlení ve Skupické tůni

Některé cesty do Polabce byly pro lázeňské hosty neschůdné, ale velmi romantické.


Můstek nad zamrzlou Skupicí



Skupina mladých a obětavých asistentů – tělocvikářů se hluboko zapsala do našich studentských vzpomínek. Věnovali nám svůj volný čas v mnoha dobrovolných sportovních fakultativních oddílech. Zdeněk Veselý v oddíle horolezeckém a vodáckém, Jaroslav Jon v zimních sportech, Čestmír Popelka a Zdeněk Wagenknecht v míčových sportech a pan asistent Křeček na žíněnkách v tělocvičně. Byly to nádherné a nezapomenutelné chvíle. Děkujeme.

Poslední tři z družstva


Horolezecký oddíl ve Vysokých Tatrách

Na cvičných stěnách v Prachovských skalách

Dva na společném laně

Oddíl vodní turistiky na Sázavě

Výstava mých fotografii v prostorách Kolonády


V parku u nádraží (2006)